Sen o motorce

Nejsem moc technicky nadaný typ člověka, ale jedno mi přeci utkvívá v mysli a nedává zapomenout. Je to pohled na muže plynule řídícího motorku přes silniční zábrany. Je v tom jistá volnost. Když totiž člověk jede autem, má většinou zodpovědnost za spolucestující, a tudíž si nedovolí riskovat tak, jako když jede zcela sám a rozhoduje pouze o svém bezpečí. Ale to není ta pravá svoboda, o které bych rád něco napsal.
Volnost, kterou nabízí dvoukolá motorka, je totiž dána tím, že je malá rozměrově a tudíž se na ní lépe jede v omezených prostorech. Sice je tato svoboda vykoupená snášením nepříjemného počasí, třeba pokud zrovna prší, ale stojí za to o ní alespoň snít.
Romantická cesta
Já sám nejsem řidič čehokoliv kromě šlapacího kola, ale dokáži si živě představit ten pocit, který člověka provází při jízdě na dvoukolém stroji, na kterém lze rozumně projet i v silničních prostorech, které jsou pro ostatní motorová vozidla nepřístupnými. Dokonce na takovémto stroji lze projet i terén, se kterým si auto neporadí.
Výstavní motorka
Jízda na dvou kolech je vždy dobrodružná, člověk na sobě cítí šlehání větru, padající kapky deště a dokáže mnohem více rozpoznat nebezpečí, které je s motorovými koly spojeno, protože nemá ten klamný pocit bezpečí jako u uzavřeného těla automobilu. Na druhou stranu se však řidič příliš často nechává touto svobodou vyprovokovat k hazardu, kdy je jen otázka času, za jak dlouho se mu vymstí nějakou nepříjemnou bouračkou.
Plavba vzduchem
Ale motorka samotná není tím, co by nám mohlo ublížit a je vynálezem, který nám dává možnost dostat se z místa na místo jiné, a to elegantním, komfortnějším a rychlejším způsobem, který je nadmíru poetický již jen tím, že správně funguje každá součástka našeho dopravního prostředku. Protože to, co řídíme, není jen naše dobrodružná cesta, ale i propracovaný stroj, ve kterém záleží na fungování každé i té sebenepatrnější součástky.