Člověk je rád, když si může vyskakovat. Nebo když si může aspoň občas radostně povyskočit, třeba za doprovodu radostného „ejchuchůůůůůůůů“. Když je člověku do skoku, může mu samou radostí dokonce i přeskočit.
To však pravidlem nebývá. A to z toho prostého důvodu, že člověku zpravidla do skoku moc není. V práci si na něj kdekdo vyskakuje, ovšem při služebním postupu ho vždy přeskočí, musí pracovat, že se mu div hlava nerozskočí, a když si po práci zaskočí aspoň na jedno, zaskočí ho vzápětí manželka doma tím, že vyskakuje dva metry vysoko. A on sotva uskočí, když na něj skočí proto, že si s jeho výplatou zase nemůžou vyskakovat a zase si budou muset skočit k sousedům půjčit.
Prostě si lidé moc nevyskakují. V přeneseném smyslu toho slova. A vlastně ani ve smyslu nepřeneseném. A to je poměrně škoda.
Protože proč by si jeden aspoň ve svém volnu nemohl poskočit, že? Když jsou k mání zařízení zvaná trampolíny. Třeba ona .
Pokud si člověk na takové trampolíně dává pozor a tato není zákeřná jako ta z jednoho dílu Simpsonových, jedná se o pohyb. A pohyb je jak známo zdravý. Takže z tohoto úhlu pohledu nelze řádění na takové trampolíně vlastně nic vytknout. Zejména má-li člověk sedavé zaměstnání a nikde jinde se snad ani pohybovat nemůže, takže se akorát tak povaluje, kyne a zadělává si na zdravotní problémy.
A přece nemůžete po chlapovi v letech chtít, aby běhal někde kolem domu, že? Přece nemůžete chtít po dětech, aby vám při přespolním běhu mizely na dlouhé minuty, ne-li přímo hodiny, z očí, když je tato země plná úchylů a kriminálníků, na které by mohly narazit hned za první zatáčkou, u prvního křoví.
Zatímco taková trampolína na zahradě nebo dvorku, to je jiná. Činorodá dítka přiláká už i svojí podstatou, tedy tím, že se na ní dá řádit, a ten líný chlap se na ni sice vydrápe dost možná jenom proto, že na první pohled může připomínat postel, ale když už pak na ní je, párkrát si nadskočí a než se naděje, je ve vzduchu možná víc než na ní.
Dá se tak činit kdykoliv a kdekoliv, kam si takovou trampolínu postavíte. A fantazii se při řádění na ní meze nekladou. A než si toho člověk všimne, nejednou dokonce při tomto počínání i zhubne. A není mnoho našinců, kteří by to nepotřebovali.
Stejně jako šanci si tu a tam někde stranou aspoň trochu povyskočit.