Znáte film „Marečku, podejte mi pero!“? Je v něm zmínka o tom, že tamní výrobní závod bude vylepšen o „novou plně automatizovanou halu“. Vykládá to pan Hujer delegaci rumunských zemědělců, což má samozřejmě komickou dohru, ovšem divák získá v tu chvíli informaci, že se bude někde opodál stavět další výrobní segment. Výrobní haly se staví i dnes. Je k tomu zapotřebí dostatek oceli, například uhlíková ocel ČSN 12 040. Tato ocel třídy 12 s obsahem uhlíku mezi 0,32 až 0,39 procenta a legujícími prvky křemíkem a manganem se může pochlubit vysokou pevností v tahu, vyšší tvrdostí v porovnání s nízkouhlíkovými ocelemi a také dobrou odolností vůči opotřebení.
Tyto vlastnosti jí umožňují nasadit při výrobě stavebních konstrukcí a s touto ocelí bychom tedy mohli počítat i při výstavbě výrobních hal, montážních hal, skladových prostor, obchodních center, sportovních hal, stadionů, mostních konstrukcí, lávek, částí rodinných domů atp. S ocelí 12 040 se počítá i ve strojírenství a v automobilovém průmyslu, například pro výrobu klikových hřídelí, hnacích hřídelí či ozubených kol. Na trh se tento materiál dodává v podobě šestihranných a kruhových tyčí, tažených či válcovaných.
Výroba oceli v ocelárnách se ovšem nesoustředí pouze na tento typ materiálu, zhotovují se i vysoce legované nerezové oceli, žáropevná a žáruvzdorná ocel, ložisková ocel, nízkouhlíková legovaní ocel, konstrukční ocel, cementační ocel či nitridační ocel. Ocel lze stále považovat za strategickou surovinu pro průmyslovou výrobu a bez ní by podoba současného světa vypadala úplně jinak. Především bychom neměli k dispozici žádné dopravní prostředky a stroje, ani zemědělskou techniku. Nikdo by nebyl schopen vyrábět cokoli v potravinářském průmyslu, ve farmaceutickém odvětví a v dalších oborech, jako je produkce nábytku, textilu, obuvi, domácích spotřebičů, nářadí, hraček atd.