Když člověk dosáhne plnoletosti, nemůže se pochlubit tím, že by měl vyděláno na zbytek svého života. Vlastně se vůbec nemůže pochlubit tím, že by měl něco vyděláno. Protože možností, jak si přijít před dosažením plnoletosti k penězům prací, je jenom velice omezené množství, a nějakou tou prázdninovou brigádou, kterou mohou vykonávat i mladší ročníky, se rozhodně nezbohatne.
A tak je člověku osmnáct (u těch, kdo studují déle, ale klidně i více) a nemá v podstatě žádné vlastní peníze. Tedy peníze, k nimž by si přišel svou vlastní výdělečnou činností. A to je, jak mi určitě dáte za pravdu, ne zrovna potěšující realita. Jelikož má takový jedinec začít žít svůj vlastní život, měl by se osamostatnit, užít si života, založit rodinu a podobně, jenže vlastně nemůže. Protože velice často nemá prostředky na to, aby si pořídil své vlastní bydlení, a může si tak v nejlepším případě dovolit nějaký podnájem. A i jinak jsou jeho možnosti omezené, protože se takovým lidem vesměs jen obtížně shání nějaká lukrativní práce. Nemají praxi v oboru, jsou nezkušení…
A proto jim přijdou určitě nějaké peníze navrch vhod. Peníze, které jim ale sotva dá někdo cizí. V tomto jsou odkázáni v podstatě jenom na rodiče, a jen v omezené míře případně i na jiné blízké příbuzné. Takoví mladí lidé tak mají určité obstojné jmění jedině v případě, že jim rodiče našetří.
Což bychom měli my rodiče určitě vzít v potaz. A pokud své děti milujeme, a určitě je milujeme, je třeba jim něco naspořit do začátků jejich dospělosti. Aby se naše potomstvo mohlo v klidu vydat na vlastní životní dráhu.
A proto, mí vážení sourodiče, nezapomeňte a naspořte dětem Nebankovní hypotéky CZ. Zvolte co nejvýhodnější produkt, který se na trhu spoření nabízí, a pusťte se do toho. Třeba alespoň po troškách, nemůžete-li si dovolit více. Protože každá koruna se počítá. A i z malých částek se dá našetřit dost, pokud tak činí člověk dlouhodobě. A to vlastně činit může. Protože na to, abychom dětem našetřili, máme do jejich plnoletosti osmnáct let.